Koukněte na nový web

Obsah blogu se pomalu, ale jistě přesouvá na naši novou webovou stránku o kofoláčcích.

pondělí 29. června 2009

Kofola song

Vím, že tahle písnička nemá nic společného s provázky, knoflíčky ani drátky, ale kofola sem přece jen, také patří



Věnuji všem skautům, skautkám, informatikům a informatičkám.

Víte, co se děje večer v našich ložnicích?

Káťo a Ivuško, pokud nechcete přijít o překvapení na autorském čtení, tak dál v četbě tohoto příspěvku nepokračujte!

„Už usnula?“ ozval se skřípavý hlásek z jednoho konce poličky.
„Slyšíš ji, jak chrápe?“ Odpověděl mu z druhého konce hlásek pisklavý.
„Spí jak dřevo,“ uzavřel konverzaci třetí, tentokrát hluboký hlas.
Adélka sešplhala po šňůře lampičky na pracovní stůl a začala se procházet mezi běžným nepořádkem jedné školačky.
„Doufám, že nám tu aspoň nechala něco na hraní,“ řekla a opřela se o velkou porcelánovou věc na okraji stolu.
„Pozor, ať to neshodíš!“ zavolala na ni skřípavým hláskem Jezinka. Sotva to dořekla, sešplhala po stejné šňůře na stůl.
„Co to vlastně je?“ zeptala se, když došla k té porcelánové věci. Z těch tří byla zrzavá Jezinka nejmladší. Na svět se koukala podivně modrýma očima a chodila ve vybledle zelené střapaté sukýnce.
„Říká tomu hrnek na kafe a je tak těžký, že s ním sama nehnu,“ odpověděla jí Adélka, nejstarší a nejzkušenější. „A co kdybych ti s tím pomohl?“ třetí hlas patřil Jardovi.
„Tak pojď sem! Trošku jí ho posuneme, stejně si toho ráno nevšimne, koukni, jaký je tu nepořádek.“ řekla mu Adélka a mávla na něj svou drobnou ručičkou.
„Zbláznili jste se? Přece tu nemůžeme hýbat s věcmi! Co když na to přijde?“ protestovala Jezinka.
„Nebuď taková srababa, nebude to poprvé. Pamatuješ, jak jsme jí schovali brýle pod noviny, Jardo?“
„No, jasně, hledala je pak celé dopoledne. Ono ji prostě nikdy nenapadne, že to můžeme dělat my, víš? „Ale stejně se mi to nelíbí,“ stále namítala Jezinka.
„Tak si dělej, co chceš,“ odbyl ji Jarda a rychle doběhl k hrníčku.
„Jdem na to! Na tři zatlačíme, jo?“ Adélka se zapřela rukami o hrnek.
„Raz! Dva! Tři!“ Jarda s Adélkou šťouchli do hrníčku, zatímco je Jezinka pozorovala a nervózně si namotávala vlněné vlásky na ručičku. Jenže hrníček byl skoro prázdný a dvě panenky mají mnohem větší sílu než jedna. S hlasitým řachnutím se hrnek převrátil. Naštěstí zůstal na stole a vytekla z něj jenom troška kávy.
„Vidíte, já vám říkala, že z toho bude průšvih!“ křičela Jezinka. Všichni tři se teď s obavou koukali na postel, kde spala Dívka. Jenom s sebou neklidně zavrtěla a spala dál. Netušila nic o nočním životě jejích skřítků – panenek, které si z nudy vyrobila.
„Nebude,“ usadil ji s ledovým klidem Jarda. Adélka mezitím zkoumala tekutinu, která z hrníčku vytekla. Opatrně si v ní namočila ruku a tekutinu oblízla. Provázky na obličeji se jí zkřivily odporem.
„Je to hořké,“ oznámila ostatním znechuceně.
„To je škoda. Doufala jsem, že to aspoň bude dobré, když jste to vylili,“ to už Jezinka stála vedle Adélky a také kávu zvědavě pozorovala.
„Koukejte, co jsem našel!“ Zavolal na dívky Jarda. Stál na druhém konci stolu mezi papíry a hracími kostkami. Panenky nechaly kávu kávou a utíkaly za Jardou.
„Ona tu dnes nechala kostky? Paráda!“ Adélka vzala jednu z šesti kostek do obou ručiček a cvičně si s ní hodila po stole. Kostka se zastavila o Dívčin parfém. Jezinka na ni nechápavě zírala. „Kolik ti padlo?“ ptal se hned Jarda.
„Čtyři!“ zavolala Adélka, hned jak doběhla ke kostce.
„Cos to dělala?“ ptala se Jezinka.
„To jsou kostky, taková hra, víš? Prostě hodíš a doufáš, že ti padne co nejvyšší číslo.“
„Aha. Takže teď já!“ zavolala Jezinka a chopila se modré kostky. Byla těžší, než si myslela, ale i přesto s ní zvládla hodit. Kostka se zastavila o Dívčin penál.
„Tak kolik?“ „Pět!“ Radovala se Jezinka. První hod se jí vydařil. Potom házel Jarda červenou kostkou. Padla dvojka. Toto kolo prohrál. Za hlasitého povzbuzování a nadávání, fandění a jásání probíhala hra celou noc. Kostky se odrážely od různých předmětů na stole a Dívka nerušeně spala. „Hele, za chviličku jí zazvoní budík,“ řekla Adélka, když se otočila k oknu a mezi závěsy viděla slunce.
„Ještě jednou si hodím,“ škemrala Jezinka.
„Tak ale naposledy,“ Jezinka hodila kostkou. Ta se ale nezastavila ani o parfém ani o penál ani o kelímek od jogurtu, ale skutálela se ze stolu pod postel.
„Tak to je malér!“ Chytla se za vlasy Jezinka.
„Neboj, zítra stejně nebude mít čas hrát, večer tu kostku najdeme,“ utěšoval ji Jarda.
„Za chviličku se vzbudí! Pojďte všichni zpátky!“ volala na ně Adélka, která už šplhala po šňůře lampičky na polici.
Dívka se probudila hned po zazvonění budíku. Rozespalá nad převráceným hrníčkem nepřemýšlela. A hnědého flíčku na ručičce jedné z panenek si ani nevšimla.

Hříšný provázek

sobota 27. června 2009

Kupovaní kofolásci

Zdravíčko,
ráda bych se zeptala, jestli už někdo kupovaného kofoláska máte a jak jste s ním / s ní spokojení?
Co si o nich myslíte?

Vesničko má, provázková

Modroočko

Opět bez fotky
  • modré oči
  • oranžové tričko s krátkým rukávem
  • modré kalhoty
Umístěn dnes navečer na římsu u domu se světle zelenou omítkou

čtvrtek 25. června 2009

Superman

"Já ho udržím! Ten dům nespadne! Jen se nepřibližujte s kryptonitem!" ;)

Námořník

Darovaný během náhodného setkání.

Skřítka

Bohužel nemám fotku, ale popis ano.
  • oranžové dlouhé vlasy
  • modré oči
  • oranžová hlavička
  • žluté tričko
  • vybledle zelená střapatá sukýnka
Umístěna mezi větve keře.

pondělí 22. června 2009

Čistě reklamní foto :)

Uzlík

Tak ten putuje do ČB v JČ ;)
Snad překvapí a potěší...

neděle 21. června 2009

Sestry Jezinky


Dvojčátka kamarádovi na zakázku.

Červenka...

...si zašla nakoupit :)

Harry

Každý občas potřebuje něco vyřídit...

čtvrtek 18. června 2009

Tony Manero (Horečka sobotní noci)

Ferdin favorit na provizorním mostě :)

Pohyby kofoláčků

  • Koupit a nechat si.
  • Koupit a darovat.
  • Najít a nechat si.
  • Najít a darovat.
  • Vyrobit a nechat si.
  • Vyrobit a darovat.
  • Vyrobit a umístit.
Který je ten nejlepší?

Jednoduše na sukni i vlasy

Sice šiju ráda, ale v případě kofoláčků se mi nějak příčí vzít jehlu a nit do ruky. Jak potom ale vyřešit sukni a vlasy?
Možná to bude znít taky barbarsky, ale přesto: lepidlo! Obyčejný Herkules! Drží to a nikde nic není vidět! :)

středa 17. června 2009

Adolfka

Šalina č. 3, první vagon ;)
Fakt by mě zajímalo, kdo si ji najde!

První - už umístěn

Jela jsem s Temnem (spolužákův sešit z teorie množin :)) do Bystrce a jedné telefonní budce jsem opravdu nedokázala odolat...

Pan Slušňák

U základky. Třeba pro nějaké dítko.

Hubený nohy

U schodů, po kterých chodím domů...

Zelenoočko

Nájemník mého batohu...

úterý 16. června 2009

Vlásky

Opět nám pomůže jehla a nit.
Vlásky v požadované délce a hustotě prostě přišijeme k hlavičce.
Pokud někdo vymyslíte, jak vyrobit rozpuštěné vlasy a nepřijít o nervy, ozvěte se!

Odchlíplé provázky na hlavičce

Málo jste utahovali? A povolil vám jeden či více provázků na hlavičce? Nepanikařte, nemusíte celou hlavičku odmotávat a "nedostatek" utáhnout.
Osvědčila se mi bílá nit a jehla, kterou jsem povolený provázek prostě přišila ke zbytku hlavičky. Když kofoláčka důkladně nepozorujete zblízka, nitě si ani nevšimnete.

Eliška

Na přání vyrábím již zmíněnému kamarádovi dvojčátka. První se jmenuje Eliška.
Povšimněte si, že vlna se na vlásky hodí mnohem víc než bavlnka.

Jarda

Aby nebylo Adélce smutno, vyrobila jsem jí Jardu. Dokonce jí i přinesl kytičku.

Adélka

Adélka je má první kofolačka, takže vlásky nejsou tak pěkné, jak by se mi líbilo. Jméno vymyslel můj kamarád.

Jak vyrobit kofoláčka

Vyrobit kofoláčka není tak těžké, jak byste si mohli myslet.
Potřebujete několik věcí:
  • noviny
  • silnější provázek
  • různobarevné bavlnky a vlnky
  • dva knoflíky
  • dva drátky na čištění dýmek

Drátky ohneme napůl a v přechodu svážeme provázkem.


Asi půl strany novin zmačkáme do koule, přiložíme k provázku a začneme obmotávat.


... a motáme a motáme... Během motání utahujeme, aby se nám některé provázky "neodchlíply".


Až noviny nejsou vidět, odstřihneme provázek s dostatečnou rezervou. Navlékneme dva knoflíky (oči) a ve vzdálenosti, ve které chceme mít oči, provázek namotáme ke zbytku hlavičky.


Provázek zakončíme.


Dva drátky oddělíme (později z nich budou ručičky) a začneme namotávat bavlnku (vlnu), která vytvoří základ tělíčka.


... a motáme a motáme...


Až bude tělíčko dost "tlusté" můžeme navázat další bavlnku (oblečení).


... a motáme a motáme...


Obmotáme i nožičky.


A pokračujeme košilkou. Ještě předtím zkrátíme ručičky na požadovanou délku.


Vyrobíme i rukávky.


Konec bavlnky zauzlujeme a kofoláček je hotov!

pondělí 15. června 2009

Ufon

Že by první opravdu umístěný?
Po čtyřech hodinách už tam nebyl...

neděle 14. června 2009

Skautík

U KaFecí maměnky.

První